Jdi na obsah
Jdi na menu
Historie - Ferrari
25. 6. 2007
FERRARI - legenda
Už v době před 2. světovou válkou se Enzo Ferrari (18.2.1898 -
14.8.1988) čile věnoval automobilovému sportu. V roce 1919 zahájil
svoji kariéru u firmy Costruzioni Meccaniche Nazionali (CMN) jako
zkušební jezdec a zanedlouho se stal závodníkem. Když ve svém prvním
závodě Parma-Poggio získal 4. Místo, jeho sebevědomí a ambice vzrostly.
Od příštího roku nastoupil dvaadvacetiletý Enzo u Alfy Romeo jako
mechanik, zkušební řidič a závodník. U Alfy Romeo pracoval téměř dvacet
let a za tu dobu prošel žebříčkem zařazení až na místo sportovního
ředitele. Brzy ale zjistil, že se hvězdou závodních tratí nestane,
neboť nedokázal být dostatečně tvrdý k automobilům ani k soupeřům, a
tak už od roku 1923 své vozy raději koncipoval. Zvítězily v něm
vlastnosti organizátora, manažera a bylo jen otázkou času, kdy se
postaví na vlastní nohy, třeba i pod Alfou Romeo. V roce 1929 zakládá
svůj tým "Scuderia Ferrari" kterému Alfa Romeo přenechává celou režii
své závodní aktivity. Ferrariho "Scuderia", aby si vydělala, tak také
sloužila k údržbě závodních vozů zákazníků Alfy Romeo nebo pod vlastní
firemní značkou a s technickou podporou milánského podniku upravovala
automobily. Od počátku byl ve znaku "Scuderie Ferrari" černý vzpínající
se kůň na žlutém podkladu, což byla barva modenské oblasti, v horní
části s italskou trikolórou.
Je
to dědictví po jednom z prvních pilotů na světě, Francescovi Barracovi,
který tento znak měl na letounu, jako talisman pro štěstí. Dlouho si ho
neužil. Při jedné z leteckých bitev 1. světové války byl sestřelen a
zahynul v troskách svého letounu. Ferrari přijal tento emblém v roce
1923 jako dar za vítězství v závodě Savio-Ravenna od Francescových
rodičů, hraběte Enrica a Paolíny Barracových. V roce 1939 již
samostatný Ferrari ve své továrničce "Auto Avio Costruzioni v
Maranellu, neboť dle dodatku na propouštěcí listině z Alfy Romeo nesměl
svůj podnik po dobu následujících pět let nazvat svým jménem,
zkonstruoval a vyrobil svůj první vůz, model 815. Šlo o dvousedadlový
sportovní automobil s karosérií od firmy Touring v Miláně. Přišla ale
2. Světová válka, a tak k rozšíření výroby již nedošlo, neboť výroba
automobilů byla zastavena. V roce 1944 byla továrna vybombardována a
změnila se v rozvaliny. Nicméně, přes veškerý obdiv a uznání k
Ferrariho životnímu dílu, musím se zmínit o jedné nepříjemné skvrně na
jeho krédu. Po ukončení války navštívil Enza Ferrariho důstojník
daňového úřadu, který prověřoval zisky. Při prověrce zjistil, že se
Ferrari v roce 1943 zapsal do fašistické národní strany. Udělal to prý
proto, neboť potřeboval cestovní pas (?). S režimem, ale udržoval
kontakty velmi řídké, ba skoro žádné. Ale to ať posoudí jiní, či
historie. Továrna, která byla v létech 1944-1945 pravidelně
bombardována, změnila v roce 1946 svoji strukturu a byla přestavěna na
výrobu automobilů. Tak oficiálně vznikla firma Ferrari, její první
model 125 GT s dvanáctiválcovým vidlicovým motorem o objemu 1497 cm3 a
výkonu 72 HP představoval počátek dlouhé série závodních vozů různých
technických koncepcí, úspěšných na všech závodních tratích světa. Po
modelu 125 GT následovaly 125 S, 159 S a 166. V roce 1948 vznikl v
podniku v Maranellu první jednomístný vůz (monopost) Grand Prix 124 F1.
Ve stejném roce převzal technické vedení Aurelio Lampredi. K jeho první
práci patřila celková úprava modelu 125 F1, který byl vybaven Rootsovým
dvoustupňovým kompresorem, hlavou válce se dvěma vačkovými hřídeli
(výkon stoupl na 280 HP) a zadní nápravou De Dion. V létech 1951/1952
byl pro závody velkých cen vyroben model 500 F2, který porušil dlouhou
tradici firmy Ferrari - byl vybaven čtyřválcovým motorem. Ačkoli tento
model nebyl výkonnostně silnější a lehčí než F1, představoval
bezpochyby nejbrilantnější jednomístný vůz, který se zúčastnil nově
vzniklého mistrovství světa jezdců. Na základě nízké spotřeby paliva,
vynikajících brzd a vyvážených jízdních vlastností, prokázaných
sníženým opotřebením pneumatik, dokázal vůz bez mezizastávky v boxech
absolvovat celý závod. V létech 1952-1953 Alberto Ascari s vozem 500 F2
vyhrál 16 závodů a získal dva tituly mistra světa. V komerční oblasti
vznikl tehdy mimo jiné model 375 Americana, první vůz, který pro firmu
Ferrari konstruoval Pininfarina. Následovaly modely 500 Mondial (2000
cm3) a 750 Monza. První z nich obdržel v roce 1956 charakteristický
název Testarossa (červená hlava), jelikož některé hlavy válců byly
nalakovány červeně. Jedním z klasických modelů Ferrari byl 365 GTB/4 s
dvanáctiválcovým motorem s dvojitým vačkovým hřídelem a objemem 4,4 l.
Byl jedním z posledních velkých modelů s motorem umístěným vpředu,
který dosahoval maximální rychlosti 280 km/h. Po vozu 365 GTB
následovaly modely 308 GTB/GTS se středovým motorem a dvěma vačkovými
hřídeli v hlavě a Ferrari 400. Všechny modely měly karosérie od
Pininfariny. V roce 1966 založil Enzo Ferrari samostatný podnik Dino.
Dino bylo křestní jméno inženýra Alfredina Ferrariho, jediného syna
velkého Comendatora. Dino byl slibným konstruktérem, který navrhl
vynikající vidlicové šestiválcové motory. Bohužel v roce 1956 zemřel na
neléčitelnou nemoc ve velmi mladém věku. Značka Dino byla definitivně
zavedena v roce 1965. Historie nádherných čistokrevných sportovních
vozů Ferrari je dlouhá a velmi pestrá …….
(www.czechferrari.cz)
Archiv
Kalendář
<< |
leden / 2023 |
>> |
MMM
(Martin, 26. 6. 2007 17:29)